Praha jako pěkná kulisa pro „odzbrojovací divadélko“

Ano, podpis smlouvy o snížení počtu jaderných zbraní mezi USA a Ruskem u nás je jistě pocta, která Prahu i Českou republiku náležitě zviditelní. To nás může těšit. Sice nevíme proč právě Praha, ale asi se pěkně vyjímá na pozadí a navíc pan prezident Obama může říct: „vidíte, před rokem jsem tady prezentoval tento skvělý nápad a už jsem tu zas a je to hotové“. Uprostřed toho vzrušení bychom ovšem neměli přehlížet, že význam samotné smlouvy je zanedbatelný.

Spousta idealistů a pacifistů se rozplývá nad touto „historickou dohodou“, která by měla být důležitým symbolem demonstrujícím rádoby nastoupenou cestu k větší bezpečnosti a míru ve světě. Podle odborníků se však spíše jedná o oboustranně ekonomicky výhodnou smlouvu o sešrotování několika kusů rezivějícího vojenského harampádí, kterou můžou Obama s Medveďěvem navíc výhodně prodat i politicky. V žádném případě se nejedná o velký zahraničněpolitický úspěch prezidenta Obamy – na ten stále ještě čeká – ani příspěvek k větší globální bezpečnosti. I kdyby totiž USA a Rusko zlikvidovaly několikanásobně víc hlavic, než na kolika se shodly, stále jich budou mít víc, než potřebují. Svoji dominanci nad ostatními státy také ani v nejmenším neztratí. Hlavně se ovšem nemůže jednat ani o onen první krok k celkovému odzbrojení. To rozhodně nehrozí. Proč by se totiž supervelmoci měly vzdávat své převahy nad ostatními, která jim umožňuje odstrašit potenciální nepřátele a v důsledku i udržet strategickou rovnováhu mezi nimi samotnými? Čím by bylo např. Rusko bez zbraní hromadného ničení? Jen slabou regionální velmocí na hliněných nohou, ale určitě ne globálním hráčem. Nevylučuji sice, že k zákazu a významnému omezení jaderných zbraní jednou dojde, ale jedině za podmínky, že mezitím velmoci vyvinou zbraně ještě účinnější, které jim zajistí zachování výsadního postavení. Pak budou jaderné zbraně jen nebezpečím v rukou darebáckých států, různých povstalců či teroristů, tak jako dnes zbraně chemické a biologické. V zásadě tak dnešní smlouvou nedochází k ničemu významnějšímu, než jako kdybychom se rozhodli sešrotovat dvě z deseti aut, které nám stojí na dvoře – samozřejmě ty nejstarší, které už bychom stejně nikdy nepoužili, stojí nás peníze a ještě se můžeme tvářit, jak jsme ekologičtí.

Jednoznačně negativním dopadem tohoto „odzbrojovacího divadélka“ může být odvrácení pozornosti od opravdových bezpečnostních problémů, které řešit neumíme anebo nechceme. Např. ony jaderné zbraně jsou daleko větší hrozbou v rukou Iránu nebo KLDR – s těmi jsme zatím nepohnuli ani o píď, spíše naopak. Skutečnou hrozbou jsou efektivní konvenční zbraně v rukou zemí, které prokazatelně ohrožují své okolí, např. právě Ruska. Prezident Obama by se tak mnohem více zasloužil o mír, kdyby např. zabránil našemu „zodpovědnému“ spojenci z NATO, Francii, aby prodala Rusku supermoderní vyloďovací bitevník Mistral. Jistě by to ocenili zejména v Gruzii a Pobaltí. Ale asi by to i něco stálo. Samozřejmě se nejedná jen o potíže Ameriky, ale také a především naše a našich evropských spojenců. Připomínají nám ovšem, že směr našeho úsilí by měl být jiný. Nenechme se tedy zmást těmito náhražkami a počkejme si s potleskem až na nějaký skutečně hmatatelný příspěvek ke globální bezpečnosti.